Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku
Steinmeier a chybějící péče o válečné hroby
Je to nekonečná historie hodně o česko-německých vztazích, které podle H. Seehofera a M. Södera (oba z CSU) „nikdy nebyly tak dobré jako dnes“: Mezi Spolkovou republikou Německo a ČR neexistuje soulad v péči o válečné hroby. Praha dodnes na to není připravena. O to, aby se tomuto problému věnovala pozornost, se přičinil sudetoněmecký krajan, profesor Rudolf Jansche, svým dopisem, zaslaným prezidentu Frank-Walter Steinmeierovi, v němž upozornil, že taková péče existuje ve všech státech, kde německá říše vedla boje - v Rusku, Polsku, Slovensku, ve státech bývalé Jugoslávie. Existuje jen jediná výjimka – Česká republika, demokratická země, která je členem EU i NATO. Tam německý spolek, pečující o válečné hroby, je hledat nesmí. Smlouva o této péči je dokonce podepsána i s Běloruskem.
Podle informace zahynulo na území bývalého Československa 178 tisíc německých vojáků, z toho jmenovitě na 5.200 místech. Do konce roku 2017 bylo dopřáno důstojného odpočinku více než 36 tisícům. O počtu zabitých po ukončení války sudetoněmeckých civilistů (převážně žen, dětí a starců) nemá spolek dostatek informací. „Co se týče vyhnaných kolují různá čísla. Na sudetoněmeckých dnech bylo uváděno číslo 250 tisíc. Proti tomu česko-německá komise vystoupila s počtem maximálně 30 tisíc obětí.“ Podle Jansche se nepokusila získat přesný počet obětí ani německá, ani česká strana. Počítáno k dnešnímu datu odpočívá na 11 českých místech 25.589 válečných obětí (vojáci a civilisté). Je to jen malá část z celkového počtu. Pisatel dopisu se obrací na německé vedení, aby konečně – po více než 70 letech od konce války – pomohlo zajistit opravdovou péči o válečné hroby. „Bylo by to uznání pravdy, lidské důstojnosti, míru a nepřehlédnutelný podnět ke smíření.“ Spolkový prezidentský úřad potvrdil příjem dopisu a předal ho ministerstvu zahraničí.
Profesor Jansch poslal již v roce 2014 dopis podobného znění tehdejšímu prezidentu Joachimu Gauckovi. V odpovědi na tento dopis bylo uvedeno, že německé ministerstvo zahraničí jedná o této otázce s českou stranou. Jak je vidět – bez výsledku. Z úřadu předsednictva vlády Jansche obdržel lapidární odpověď, že nedostatek péče o válečné hroby je politováníhodný. Lidový spolek by se své snahy o tuto péči neměl vzdát. Od roku 1993 do roku 2017 se podařilo spolku uložit k věčnému spánku 17.168 zemřelých – přes nedostatek oficiální péče. Tato čísla dokazují, s jakou intenzitou české úřady práci spolku podporují.
Sudetenpost, 8. listopadu 2018, str. 2
SL – Spolkové shromáždění na bavorském zemském Dni v Mnichově
XVI. spolkové shromáždění proběhlo ve dnech 26. – 28.10 v Mnichově. Byly bez technických formalit schváleny nové volební a hospodářské řády Spolkového shromáždění. P. Barton z pražské kanceláře informoval o aktuální povolební politické situaci v ČR. Sudetenpost, 8. listopadu 2018, str. 4
My, podepsaní, žijící převážně v Německu a Rakousku, němečtí státní občané první republiky (ČSR) a jejich potomci, zveřejňujeme následující rezoluci jako otevřený dopis: „Rezoluce německých krajanů, žijících v cizině, ke stému výročí založení Československa“.
Stoleté jubileum založení státu, oprávněných předchůdců Československé republiky je velkým svátkem a s ohledem na dějiny jejích obyvatelů i na sebeurčení národů, má být podnětem k radosti všech jejích státních občanů, má ukázat na jejich soudržnost – bez ohledu na to, zda doma mluví česky nebo německy - a ukázat i na to, že jejich domov je tentýž, jakým byl ve státě, založeným před 100 lety. Všichni občané, státně viděno, byli tehdy společně Starorakušany. Kvůli různosti svých národností měli tehdy lidé i různé představy, což vedlo ku krveprolití. První prezident T.G. Masaryk chtěl sice vytvořit mnohonárodnostní stát podle švýcarského modelu, avšak česká vláda nezavedla analogická pravidla, která zaručují Švýcarsku úspěch. Čeští a němečtí aktivisté se snažili vytvořit férové společenství s dobrým soužitím. Němečtí separatisté zase tomto bránili. Přesto však byla první republika dlouho v Evropě ostrovem demokracie.
Na minulost sice nelze zapomenout, ale dnes můžeme všichni spolu jednat při zachovávání vzájemné úcty. Poté, co v pražském prohlášení z r. 1973 byla Mnichovská dohoda z roku 1938 uznána ze neplatnou, zůstaly následovně v letech 1945/46 násilně vyhnaným československým státním občanům jejich práva. Normativy, ze kterých vyplývá kolektivní neuznání těchto práv, jsou bezprávné. My, dnes dospělí, tehdy ještě děti, nemůžeme za zlo, které si přivodili naši rodiče, prarodiče i pra-prarodiče.
S úmyslem zahojit rány, nabídl v roce 1991 prezident Havel tzv. sudetským Němcům, německým státním příslušníkům starého Československa, žijícím v cizině, následující: obnovení státního občanství, právo na návrat a kuponové odškodnění. Jeho návrh je správný. Je správný proto, že smiřuje. Je správný proto, že obnovuje vlastnímu národu důstojnost. Je správný proto, že státu a jeho občanům propůjčuje důstojnost a odstraňuje bezpráví. Pravda vítězí!
Obracíme se s prosbou na českou vládu, na poslance parlamentu, na všechny odpovědné politiky v naší staré vlasti, vlasti našich rodičů a předků, aby nám i našim potomkům vrátili právo, dopřáli nám důstojnosti jako národnostní skupině, nám, krajanům v cizině, nabídli státní občanství, návrat a odškodnění. Započněte s příslušnými opatřeními již teď.
20.10.2018 Dr. Harald von Herget, Söckinger Str. 19a, D-82319 Starnberg, harald.vonherget@gmx.net
Sudetenpost, 8. listopadu 2018
Jak bylo vzpomenuto 100. výročí založení Československa.
Oslavy tohoto výročí byly učebnicovým příkladem selektivního pojetí pravdy. Vzpomínalo se na mnohé, avšak jedné otázce se pečlivě vyhýbalo – a sice chybám, vzniklým po zrodu 1. republiky, které byly i příčinou pro dramatické převálcování v r. 1938. Pražská propaganda dodnes operuje s pojmem „vzorová demokracie“ pro Masarykem a jeho příznivci vytvořený stát v habsburské říši. I prezident Donald Trump se dal slyšet , že jsou hrdi na roli, kterou sehrály USA při zakládání republiky. Historicky ne zcela pevně v sedle sedící A. Merkelová během své návštěvy u Vltavy se vyhnula choulostivé historii zakládání ČSR a pronesla vyšroubovanou větu: „Po strašné dějinné události, kdy nacionálně socialistický režim opět rozdělil Československo, můžeme být dnes šťastní, že žijeme spolu v přátelství a dobré spolupráci.“ Velká slova, dokonce i z berlínského ministerstva zahraničí: Jsme sousedé ze srdce“ – tak označil dnešní česko-německé vztahy státní tajemník Walter Lidner. K němu se povinně připojili Tomas Kafka, generální ředitel pražského zahraničního úřadu. S úlevou ocenil skutečnost, že se v r. 1993 podařilo mírumilovné oddělení Slováků od Čechů.
Vcelku česká strana nezdůrazňovala úspěchy hospodářské spolupráce s Německem. Tématům, týkajících se minulosti, se snažila, pokud možno, vyhýbat. Obraz vzorové ČR nesměl být ničím poškrábán. To však přesto udělal B. Posselt, mluvčí SL.
V novém Sudetendeutsche Zeitung připomněl krvavý 4. březen 1919 a taktéž přísně národní státně-centralistickou konstrukci Masarykova státu, i když v něm žilo mnoho národností: „Vyřazení druhé největší národnostní skupiny se událo již při konstituování Národního shromáždění v r. 1919, kam nebyl připuštěn ani jeden německý poslanec.“
Ani menším národnostním skupinám (Maďaři, Chorvati, Rusíni) nebyla dopřána ani autonomie, ani práva národnostní skupiny. Posselt řekl: Z toho všeho se musíme poučit, že je velmi osudné, když jeden stát, přitom stát demokratický, se chová nacionalisticky a „je slepý k menšinám“. Tomuto selhání se pražské oslavy vyhnuly.
Sudetepost, 8. listopadu 2018
Hned po skončení 2. světové války v Evropě, již 10. května 1945, byl zřízen v Ostravě na bývalém pozemku firmy Hanke, nacházející se na Nádražní ulici, internační tábor pro Němce. Tam i v dalších táborech měli čekat na vyhnání. Tzv. Hankelager se stal brzy synonymem krutého zacházení, kterému podlehlo 231 internovaných.
15.6. 2018 byla v Ostravě na místě tábora odhalena pamětní deska. Nápis na desce vysvětluje význam tohoto místa; jeho tvorby se zúčastnili žáci gymnasia O. Havlové z Ostravy-Poruby. Další informace a jména obětí jsou uvedeny na QR – Codu pod tabulí.
Pamětní desku odhalil představitel Zemského shromáždění německých spolků v České republice, Hans D. Korbel, předseda Slezsko-německých spolků v Opavě. Ten vzpomenul 230 zahynulých zde Němců, obětí byl i jeden Čech. Čím se tito lidé provinili, nikdo nezkoumal. Stačilo to, že mluvili německy. Taková to byla doba. Dnes, po 70 letech, se nám to zdá neuvěřitelné a nepředstavitelné. A nebyli jediní, kteří se stali obětí poválečné zloby.
Je pochopitelné, že existovalo nadšení a radost po šestiletém utrpení, přesto však musím souhlasit s žáky porubského gymnasia, že zlo se nemá oplácet zlem. Kdo vlastně byly ty oběti poválečného amoku? Byli to obyčejní lidé, kteří zrovna tak, jako jejich čeští sousedé, žili ve strachu a nejistotě. Nacismus nešetřil ani Němce. První koncentrační tábory nevznikly až po obsazení Československa, ale již dávno předtím. Internováni v nich byli protivníci nacismu. První vězňové po „připojení“ sudetoněmeckého území v říjnu 1938, stejně tak jako po obsazení „zbytkového Československa“ v březnu 1939 byli němečtí sociální demokraté. Často také ti, kteří uprchli z Německa před nacistickým režimem. A kdo byli ti, kteří se zúčastnili poválečných krutostí na Němcích? Většina z nich prožila okupaci v klidu. Prokázalo to vyšetřování hrůzných činů v táboře „Hanke“. Žádný z dozorců se nezúčastnil odboje.
Poté pan Korbel vyprávěl historku ze života pana W. Möllera jako příklad nesplácení zla zlem. Tomuto vyhládlému německému chlapci daroval po válce kus chleba neznámý Žid, bývalý vězeň německého koncentračního tábora. A pak pan Korbel pokračoval: „Vážené dámy a páni, dnes odhalený památník nám nemá připomínat jen události z minulosti. Má nás přimět k zamyšlení, jak zabránit tomu, aby se něco podobného neopakovalo. Uvědomit si, jak je lehké zmanipulovat masy lidí, zvláště při dnešních, moderních komunikačních možností. Nechť je tento památník mementem, varováním a výzvou.
Děkujeme „Landesecho“ , časopisu Němců v České republice, 29. července 2018.
Sudetenpost, 8. listopadu 2018, str.10
Gernot Facius
Již léta zní v krajanském spolku sdělení: Zelená Antje Vollmerová dala vyhnaným na srozuměnou – a to právě na sudetoněmeckém Dni, že se bude ucházet o péči o jejich kulturu a bude pomíjet politické požadavky. Toto slíbil Günter Grass již počátkem r. 1970. Místo boje proti Brandtově východní politice mají se vyhnaní zajímat o české baroko, Emmanuela Kanta a slezské nářečí – takto popsal „Spiegel“ záměr autora „Plechového bubínku“. Avšak právě to připomíná mnohým krajanům nynější domácí tisk, informující o novostech pro sudetoněmecký den. Píše se, že ST (sudetoněmecký den), ten velký německo-český svátek, je přesně takový, jaký by chtěla mít většina národnostní skupiny. Je vždy něco problematického, když úředníci a funkcionáři přesně „vědí“, co členové chtějí. Aby nedošlo k omylu: je potěšující, že ST navštěvuje stále více Čechů, což je jen ku prospěchu česko-německého dialogu. Nedělá tato česká prezentace na tradičních setkáváních o svatodušních svátcích věrohodnou demonstraci proti vyhánění a pro právo na vlast?
Pochybnosti jsou nalomeny, což lze vyrozumět z reakce krajanů a z jejich dopisů a telefonátů „Sudetenpostu“. Dobrou vůli projevují většinou mladší Češi, kteří vyhledávají setkávání s německými přáteli. Nesmí se však zapomínat, že programově jde na ST o tři věci: přiznání se k vlasti, péče o kulturu a národnost, styky s českými sousedy. Připravenost ku porozumění byla výrazně dokumentována ještě dávno před „obratem“. Toto může potvrdit každý, kdo o svatodušních svátcích přijel do Augsburku nebo do Norimberku. A ten, kdo tam byl, musí přiznat, že dominovala národnost. O trvání bezprávných dekretů v Česku se mluvilo jen komorním tónem. Je samozřejmé, že tím se cítila napálená především ta generace, která vyhnání prožila. To ale nemá nic, opravdu nic co dělat s představou o nějaké morální převaze sudetských Němců nad Čechy nebo s přáním o „konfrontaci“; jeden sudetoněmecký funkcionář myslel, že toto musí tvrdit. Spíše se tu jedná o obavu mnoha krajanů, že nevyřešené problémy, které existují mezi sudetskými Němci a Čechy, budou na „národním svátku“ jednoduše odloženy stranou a ve jménu milého míru zaměněny „smířením“.
Sudetenpost, 8. listopadu 2018, str. 10
Pro České národní listy volně a kráceně přeložila Ing.arch. N. Žečeva, připravil dr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením. Praha, 18. ledna 2019
Webová adresa:www.ceskenarodnilisty.cz
e-mail:vydavatel@seznam.cz